Vojtech Klimenta v USA

Ahoj,
takže píši další příspěvek tentokrát o včerejším zápase. Všechno začalo, už dopoledne, kdy máma sháněla lístky. Všechny hry jsou beznadějně vyprodané. Naštěstí našla nějakou kategorii lístků, že je lidi prodávaj na poslední chvíli. No tak po chvíli už jí došly lístky na mail. Pak nastal problém, protože doma nefunguje tiskárna, tak se muselo jet autem do megapapírnictví, kde jsme je nechali vytisknout. No a pak nastal další problém, protože lístky byly 4 a máma nechtěla jít, protože dnes šla do práce! Tak to dopadlo tak, že snámi šel jeden kluk z kostela (16). Bylo to fajn, aspoň sme si sněkym popovídali.

Pak už jsme vyrazili směr Citizen Bank Arena, před kterou se tvořila gigantická kolona aut. Aréna má přes 55 tisíc míst k sezení. Tatík všechny nekompromisně předjel a bylo . Zaplatili jsme 10$ za parkování a už jsme mohli jít asi míli k stadionu. Po vstupu jsme ho museli ještě celý obejít protože naše místa byla úplně na druhé straně (zákon naschválu). Pak jsme vystoupali do 4tého patra stadionu, kde jsme po chvíli našli místa. Je to neuvěřitelný divadlo, každej fanoušek má dres čepici cokoliv (tým ztoho musí mít mega prachy). Všechny tyhle týmový kraviny jsou nepředstavitelně drahý, za blbej dres chtěj 100$ a za čepici třeba 35$. Nechápu. No do začátku utkání zbývala půl hodinka, tak jsme čekali čim nás zabavěj. Netrvalo dlouho a na hřiště vjel zelenej maskot (vypadal jak Alf) na čtyřkolce. Začal zastavovat tancovat, dělal si srandu ze sboru, kterej byl připravenej na hymnu. Byla to legrace. Pak nastala hymna, při které se všichni postavili a svůj zrak nasměrovali na americkou vlajku. No a potom konečně samotná hra.
Baseball je v podstatě nuda. Furt se tam nic neděje a nejednou homerun a ha 3body. Phillies vyhráli 3:2 nad Atlantou. Pravidla vysvětlovat nebudu páč si nejsem úplně jistej jestli to sám chápu. Když se na hřišti střídaly týmy, tak diváky bavily velkoplošné obrazovky. V půlce také zazpívala slečna God bless america. Pak tam zas najednou vjel ten maskot na čtyřkolce s dělem a do publika vystřeloval párky v rohlíku. Byl to zážitek, návštěvnost byla asi 45tisíc lidí. Jinak bylo tam strašně předražený jídlo, přesto všichni pořád chodili pro nachos, burgery, hotdogy a coly . Po tom co hra skončila nastala výzva v podobě hledání auta. Naštěstí já mám celkem dobrej orientační smysl a tak to nebyl takovej problém. Větší problém bylo dostat se na dálnici. To nám trvalo asi hodinu, mohlo to bejt tak 2kilometry. Ono 25tisíc aut silnice trochu zablokuje. Tatík se pak předveld, když jsme skoro nabourali, ale přežili jsme . Domů jsme dorazili asi o půlnoci. Byl to zážitek, ale příště radši půjdu na víc akční americkej fotbal . Zase sem poznal trošku víc amériku a místní domorodce!

Mějte se hezky
Voyta Klimenta

!!!POZOR!!!
článek je o počítačích né o tom, jak si tu žiju
Takže včera jsem si koupil Macbook PRO, chtěl bych poděkovat babičkám a rodičům, za peníze, díky nimž jsem si mohl tento luxus dopřát a taky sobě, za to že jsem si něco vydělal!

Proč zrovna MAC?
Je to snadné, je to prostě úžasnej stroj. Už jen krabice ve které jsem si ho přinesl domů mě uchvátila. Dostal jsem zdarma Snow Leoparda, a tak první co jsem ho nainstaloval. Překvapila mě rychlost a snadnost systému. Žádné dlouhé nastavování. Kontatky, Mail i kalendář jsem hned sesynchronizoval s Gmailem. Všechno šlape podle plánů. Nainstaloval jsem Adium, Skype a Photoshop, to mi zatim stačí . Instalace probíhá pouhým přetažením ikonky do aplikací. Natáhl jsem pár fotek a 20gb hudby. To myslim, že stačí . Je to prostě úžasný, ještě lepší než jsem čekal. Výdrž na baterku ohromá až 8hodin. Je to díky integrované baterii. Displej jedním slovem paráda. No sem prostě šťasten.

Slibuji, že více článků o počítačích psát nebudu Mějte se

Ahoj,

doufám, že se všichni máte dobře, protože o mně se to dá říct . No dobře mám se báječně, co víc si přát.
Dlouho jsem nic nenapsal, no dlouho né tak často jak jste asi zvyklí. Jdu to napravit. Tento příspěvek píšu už z Macbooku, o kterém sem na blog taky napíšu. Takže co se dělo poslední dny.

Od pátku jsme doma, večer dorazili rodiče. Konečně jsem je po týdnu zase viděl, přivezli dárky já sem dostal černý boty crocs. Jsou lehoučký a pohodlný. Mám znich radost, protože moje žabky se odebraly do věčných lovišť . Sobota pro nás byl opravdu vyčerpávající den. Doma nebylo nic k jídlu a tak se muselo na nákup. Nejdřív jsme, ale potřeboval něco koupit. Vyrazili jsme do King of Prussia (poctivý čtenář zná), ale první jsme se zastavili v hudebním obchodě, kde si Josef koupil novou superčuper kytaru a combo a ještě vak. Za krásných 500$, kytara byla neuvěřitelně zlevněná. Tak jsme to jeli hodit domů. Josef tu zůstal a já se s mamkou domluvil, že pojedem radši do Best Buy. Vyrazili jsme do nejbližšího, ale tam neměli Macbook, tak jsme jeli do dalšího. Tam už se poštěstilo a já si odnesl nejdražší a nejkrásnější krabici v mym životě. Pak jsme jeli na trh, byla to taková obrovská hala asi kilák dlouhá, kde bylo všechno. Fakt všechno, nechápu. Pěkně to tam smrdělo od všeho smažení a pražení. Obešli jsme to nakoupili jsme zeleninu, pak jsme si dali skvělej oběd (jen já a máma) a pak jsme šli do řeznictví. Spočívalo to vtom, že u 30metrů dlouhého pultu se tísnili lidé. Nejdříve si každý vsal lísteček s číslem a následně prodavači vyvolávali čísla. Na obrazovce byo 25 a na našem papírku bylo 65. Čekalo nás dlouhé čekání, naštěstí máma zkušeně v mezidobí došla nakoupit oříšky a zbytek doby vybírala. Nakoupili jsme toho fakt moc, mojí babičce (Olině) by se tam moc líbilo. Takovej mega výběr všeho, čerstvý krásný. Cestou dom jsme několikrát zabloudili a ještě se stavili v obchodu Target, kde jsem si koupil obal na počítač. Co jsme dorazili domů, tak jsme si dali klobásy, které jsme si koupili a já začal nastavovat počítač. Josef si mezitím hrál na svojí kytaru ve sklepě. Fakt mu to jde .
Dneska jsme se probudili a vydali jsme se do kostela. Bylo to zajímavé kostel je asi 15minut autem. Vypadá to tam moderně. Pán za pultíkem, vyprávěl hezky ikdyž jsem mu moc nerozumněl. Mlel hrozně rychle, několikrát se i zpívalo. No budiž nebylo to tak strašný! Pak jsem se seznámil asi s deseti lidma tam. Moje hostrodina, je tam všechny zná. Byla to pohoda. Pak už domů se najíst. Teď jsem doskypoval s domovem . Všechno je v naprostém pořádku. A teď píšu toto. No vlastně jsem toto teď dopsal! A večer se jde na Baseball, neuvěřitelný úspěch .

Mějte se hezky, nemějte strach mám se dobře
Voyta Klimenta

Ahoj,

píši další článek, tentokrát na téma USA.  Námet na tento článek mi dala Hella, která říkala, že tady v Americe ja každý od někud. Je to pravda, historie USA, sahá maximálně 300 let do minulosti. To co my považujem za nedávnou dobu, pro ně je to tu jednoduše historie. Zatím jsem tu poznal dost lidí, jak už moji rodiče, tak Madeleine i Hella, jejich rodiče nebo oni emigrovali z Německa. Hella říkala, že sem přišli v roce 1969, takže už to je 40 let. Každý si drží svojí národní hrdost, třeba moje rodina si bere výhradně výměnné studenty z Německa. Madeleine jezdí každý rok do Německa a Hella má všechny knížky doma v němčině a schází se tu s lidmi, kteří přišli také z Německa. Je to prostě zamotaný, můj koordinátor  pochází z Rakouska. Prý sem přišli, když byl ještě malý. Neexistujou tu žádné rody, nebo tak prostě každý přišel z Evropy nebo ze světa. Prý tu v okolí žije dost Rusů, a dalších národností. Samozřejmě je tu hodně černochů a mexičanů, ikdyž těch né tolik jako na jihu, což dává smysl. Je to prostě zajímavé.

Jinak Hella má doma gigantickou televizi s HD rozlišením (pro netechnické typy, vypadá to úžasně), koukali jsme na nějaký filmy (z knihovny samozřejmě) a taky včera večer na americkej fotbal. Všichni to tu strašně prožívaj, Eagles což je místní tým, přitáhne k obrazovkám tisíce diváků. Zároveň hráli Phillies což je baseballový tým. No bylo to náročný. Já Josef a Hella jsme koukali na fotbal. Byla to paráda, připravila nám chipsy a koly a dívali jsme se trvá to asi 3hodiny a je to strašný divadlo. Nechápu jak můžou ještě žít(hráči)! No byl to zážítek. Hella to strašně prožívá a znala jména všech hráčů. Při zápase pletla nějakej svetr a občas zakřičela Come on Eagles. No tak to tu prostě chodí. Po večeři už jedem domů, což je paráda .

Zase se ozvu!
Voyta Klimenta

Nahrál jsem pár fotek na facebook. Tak vám sem dávám odkaz!

ZDE Někdy ještě něco přibude řikám na netbooku to nelze nijak upravit

Ahoj čtenáři,

Takže, už zase píšu ze svého počítače, prože jsem zjistil, že si kabel ze stolního můžu jednoduše připojit k sobě. Jinak mám se dobře. Dnes sme dlouho spali, a zítra konečně už domů. Tak, ale zpátky k nějakýmu rozumnýmu psaní. Včera večer nás Hella odvezla k našemu místnímu koordinátorovi. Je to člověk, kterej má na starost jen mě a Josefa. Přes něho se řeší problémy ve škole, naše osobní problémy a tak dále. Je to prostě první člověk kterýmu řeknete, že vás něco trápí (samozřejmě po rodičích). Cestou k němu se Hella řikala, že je hodnej jen trochu jinej. Radši jsem se neptal, co myslí slovem jinej, ale to jsme se brzy dozvěděli. Ten chlap je prostě trochu šílenec. Dorazli jsme k němu, je to takovej starší kmán. Vypadal mile, ale když mluvil tak to byla jízda. Jeden vtip za druhym, furt se smál vlastním vtipům. Smích, kterej bourá zdi. Byla sranda, prošel s námi nějaký důležitý věci, ale s jeho vyřídilkou mluvil hodinu a půl v kuse bez nedechnutí. Nic novýho jsme se nedověděli, protože všechno už víme! Má doma giga kolekci DVD (měl Chucka a TBBT na DVD) třeba mi to jednou půjčí! Pak nás odvezl zpátky domů. Šel jsem spát strašně brzo asi v půl desátý, fakt to vyčerpává, celej den poslouchat překládat odpovídat v aj.

K obědu dnes bude losos, tak chci vidět jaký to bude. No uvidíme, zejtra se vracej rodiče a o víkendu si asi zajedu koupit Macbook Pro.

Mějte se hezky!

Voyta Klimenta

Ahoj,
jsem u Helly, bohuzel tu neni wifi a tak toto musim psat z jejich pocitace bez hacku a carek, tak snad to nevadi! Takze prvni chci podekovat za vsechny komentare a taky kazdymu kdo sem chodi si cist co prozivam. Doufam, ze pomuzu budoucim hoststudentum. Take to tu pisu pro rodinu a pratele (timto vsechny zdravim). Jinak se podivejte do zalozky odkazy.
Takze dnesek, rano jsem vstal dal si snidani. Popovidali si s Madeleine je fakt moc hodna a ochotna. Vyzvedla nas Samantha a jeli se do skoly fotit. To byl s prominutim porod. Navlikli nas do nejakejch hadru nafotili asi sto fotek, fotograf furt opakoval jen big smile! Byla to sranda, fotili nas s tema cepickama (nechce se mi premeslet jak se jim rika). Proste mam sto fotek, ktery prej nekdy dostanem. Fotili to profesionalne Canon 30D + sigma objektiv + 3blesky (destniky). No to ale asi moc lidi nezajima. Pak sme jeli sem k Hele. Je moc hodna starsi pani, puvodne z Nemecka. Maj obrgiga dum dve auta a virivku. Bomba, k obedu sme si dali jak jinak nez chleby s sunkou a syrem. Pohoda.
Pak jsme se vydali do skoly si vybrat predmety! Funguje to tak, ze rok je rozdelen na 4 obdobi a v kazdym si musite vybrat 4 predmety. Dost chytrej system. Jak to mam ja. Prvnich 9tejdnu fyzika=musel sem mit nejakou vedu, fotografovani 1, uprava fotek na pc, precalc=matika. Druhejch 9 opet fyzika, fotografovani 2,Ekonomie,a opet precalc=matika. Treti telocvik (tymove sporty), calculus=tezsi matika, psychologie, anglictina (pokrocila). A konecne ctvrty web design, calculus=matika, mezinarodni vztahz a anglictina. S vyberem sem spokojen, i kdyz bych si rad vzal jeste neco proste se to neveslo. Fyziku a anglictinu a matiku jsem mel povinne. Jsem fakt rad snad to zmaknu. Jinak nas takovej super pan provedl celou skolou jednim slovem vetsi nez gigant. Jen tak namatkou 2telocvicny velky jako cela nase skola(Heroldovy sady), 50m bazen, poslucharna pro tisic lidi, milion uceben, jidelna pro 500lidi, skolni obchod s tretkama, tri patra, v kazdy ucebne pocitace proste neuveritelny. Jinak v ucebnach uz byli ucitele, takze jsem se s nejakejma seznamil. Vsichni jsou mlady a strasne prijemny, tak uvidime :]. Skola je uplne nova postavena v roce 2005. Pak jsme sli najit nase skrinky, ktery jsme zaboha neumeli odemknout trvalo to celkem dlouho nez jsme na to prisli, ale uz to umim (je to ciselna kombinace). Cislo skrinky mam 2760 z jedny strany je Josef z druhy nejaka exchange z Nemecka. Senzace!

Pak uz domu, cestou sem se stavil v PNC a zjistil, ze ma karta funguje a dosly mi i penize z domova. Takze parada! Jinak vsem doporucuju si zalozit kreditku az tady je to super jednoduchy. Diky za precteni a omlouvam se za to, ze nejsou hacky a carky.
Voyta Klimenta

Ahoj drazí,

rozhodl jsem se napsat další článek. Zítra si jedu do školy vybrat předměty, je to velká událost, tak snad to nějak dopadne. Jinak zejtra se stěhujeme k Hele, což je další místní YFU koordinátorka. Budeme u ní do pátku, kdy se vracejí naši rodiče. Nevím, jestli u ní bude wifi, takže nevím, jak budu moc psát na blog a odpovídat na maily.
O čem sem vlastně chtěl psát. Před tím, než jsem odletěl jsem si řekl, že budu  jíst to co mi budou servírovat. Je to celkem riziko, protože sem nevěděl do čehu jdu . No dopadlo to, že jim i to co normálně nejim. Ti co mě znají tak vědí, že nejsem milovník ničeho co se podobá zdravé stravě (čili ovoce a zelenina). A světe div se tady se zatnutejma zubama jim kde co. Měl sem salát, celou kukuřici, vodní meloun, okurkovej salát, fazole, a mnoho  dalších podivností. Nevim moc mi to nechutná, ale tady u Madeleine prostě nic jinýho neni! K večeři je maso a jako příloha už výše zmíněné pochutiny. Jak se říká když je hlad, tak si člověk nevybírá. Představoval sem si to tu ohledně jídla jinak. O američanech se vyprávějí různé věci, ale svědomitě můžu říct, že sem tu ještě nebyl v žádnym fastfoodu a nejmíň zdravá věc co sem jehl byl hotdog a hranolky! S pitim je to stejný doma se pije voda nebo ledovej čaj tady jenom voda a k snídani juice. Vždycky když je možnost tak si koupim Mountain Dew . Ale ta možnost neni moc často! Prostě  tu jim fakt málo a když už tak něco  co bych doma nejedl. Snad mi to prospěje.

No sem se zas  jednou přechválil, nevim jak dlouho mi to vydrží, páč školní jídelny sou prej celkem jízda. V špatnym slova smyslu!

Díky za přečtení a jak už sem psal, kdybych nepsal tak se neděste. Někde chroupám mrkev
Voyta Klimenta

Ahoj,
mám se dobře. Dneska jsem se konečně vyspal, pak sem si udělal snídani. Čas tu plyne strašně rychle, už je to tejde, co jsem odlétl ze své domoviny . Za tim je to tu super, Josef je takovej bručoun (né zrovna ukecanej, možná se mu stejská fakt nevim). Jinak tu žádný problémy nejsou, sem celkem rád, že Samantha bude jezdit domů, jen jednou do měsíce na víkend,  protože je to fakt máslo (pako). Jinak zítra jedem poprvé do školy si vybrat předměty. Je to ho spousta, dnes nám Madeleine pomůže s výběrem. Dokonce nám dala k dispozici asi 100 různejch papírů od předchozích studentů, kde piší  rady budoucím (čili nám ). Pak také komentáře k jejich hodinám (školním), píší tam zda by si je vzali znovu a tak. Moc užitečné! Nevím jak to přesně funguje ale co sem pochopil asi takhle (rok je rozdělen na 3 období = podzim,zima,jaro v každém období jsou 3povinné předměty a 4 na výběr). Vyučovací hodina je delší a po škole je možnost navštěvovat takzvané kluby, do kterých se určitě přihlásím. Jinak tady je co sem zatim vybral!

• Digital imaging (úprava fotografií na PC)
• International Relatious (mezinárodní vztahy)
• Economics (ekonomie)
• Photography (fotografování, klasické na analog)
• Web Design (tvorba webových stránek)
• Calculus (matika, ještě si musim promyslet obtížnost)
• Choir (sbor, všichni to tu vychvalujou)
• PE (něco jako tělák, ještě uvidim)
• Psychology (psychologie)

Musim si snad vzít Matiku, Angličtinu a Historii. Vše se dozvim zejtra. Jinak o škole je obrovská jmenuje se Central Bucks South je 5let stará a chodí do ní asi 2200 studentů . Jel jsem s tátou okolo autem a je to gigant. Do školy budu jezdit žlutym busem (30minut) nebo autem (10minut). To je vše co zatim vim. Snad to zejtra nějak dopadne!
Jinak dnes opravdu nic neděláme, poslední dny byly celkem náročný, takže teď sedim na terase našeho přechodného obydlí poslouchám cikády (nebo co to je) a užívám si tepla. Takže pohodička!

Jinak ještě bych chtěl něco napsat k rodině, protože to co jsem sesmolil před odjezdem bylo a je dost nepřesný!
Audrey (Mom) - je jí okolo 50, má příjemné vystupování.  Pracuje ve společnosti Motorola (obrovský sídlo firmy), jako perzonální manager. Má ráda vaření, nakupování (prej obzvlášť v obchodech, kde je vše za 1$). Má obrovské auto Nissan, které půjčuje všem v rodině. Miluje vodní zmrzlinu v řetězci Ritas. Je fajnová a hodná. Chová se knám, jako k “vlastním” dětem :).
Bob (Daddy) - Je asi o něco starší než máma. Je v důchodu, dny tráví tím, že jezdí nakupovat hraje karty na počítači, kouká na televizi, nebo dělá něco v domě. Má rád armádu (nosí trička atak). Má VW Brouk novou verzi s manuální převodovkou. Je to bručoun, od holek dostává čočku. Pořád si zněho dělaj srandu, že neumí řídit a šeptaj, když nechtěj aby slyšel co si řikaj . Myslim, že může bejt rád, že jsme přijeli . Má rád akční filmy, má celou sbírku DVD.
Samantha (ségra) - O tý už sem toho napsal dost. Je jí asi 19 bydlí hodinu a půl cesty z domova na koleji, studuje VŠ. Miluje nadávání za volantem, zpívání během jízdy. Je srandovní!
Sarah (ségra) - Studuje hudbu na Princetonu, je fajn. Má nějaký starý auto, který jezdí. Na dovolenou přijel její kamarád z Německa. V německu  bydlí u Hamburku, ale ještě 2roky bude studovat tady. Je milá . Je to takovej opak Samanthy, je pořád v klidu, ikdyž občas se taky přidá.

Tak to je pro dnešek všechno. Napište na mail nebo do komentářů, užívejte si poslední dny prázdnin  a tak vždyť to znáte!
Jinak teď se tu stavila Samantha a přinesla mi mojí kreditní kartu, paráda díky!
Voyta Klimeta

Ahoj všichni,

dneska jsem se koupal v oceánu. Divnej začáteke já vim, ale musel sem se pochlubit . Takže jak to celé bylo.

Včera jsme se bavili kam se vydat dnes a rozhodli jsme se pro pláž. Ale kde tu vzít pláž sem si řikal, no problém to nebyl. Jeli jsme do New Jersey do města Seaside Heights (mapa), je to tam hezký plážový domy tak. Dojeli jsme tam projeli vstupní branou, kde se platilo a pak už na parking. Tam na nás čekala nemilá zpráva, že kvůli vlnám je zakázáno plavat (vlál zelený a červený prapor) tak budiž šli jsme na nejkrásnější pláž, kde jsem kdy byl. Úžasnej píseček, duny písku, spousta místa a lidí. Se Středomořskejma plážema se to nedá srovnávat je to něco trochu jinýho.
Lidí na pláži bylo jak psů. Každej si ze svý káry přinesl  několik slunečníků,  chladících boxů, ručníků, sedátek a dokonce někdo měl i stan . My jsme měli jen osušky. Koupání probíhalo tak, že se kvůli vlnám (a to jako fakt velkejm) mohlo asi jen 10metrů od břehu. Pokud jste překročili linii už na Vás začali pískat a řvát kluci z pobřežní hlídky . Bylo to bezva ve vlnách jme si užili dost zábavy. Ležet na pláži mě moc nebaví (kdo mě zná to ví) tak jsem to tam několikrát obešel, dal si jídlo a tak. Bylo to fajn.

Pak jsme jeli zpátky do městečka, zaparkovali jsme a šli pěšky asi 2km do místního obr zábavního parku, kde Samantha šla ke kartářce zjistit si svojí budoucnost (komedie). Obešli jsme to tam a pak zas zpátky. Celej den bylo vedro. Je to tu vklidu.
Josef neni moc ukecanej, takže neni moc sranda, doufám, že časem to bude lepší. Samantha je strašně náladová, je to sní děs. Jeden den v klidu a další se jí člověk bojí na něco zeptat. Jinak žádnej problém.

Jdu spát páč sem strašně unavenej, sluníčko vysiluje. Mějte se!
Voyta Klimenta