Vojtech Klimenta v USA

Ahoj,
vážení a milí přátelé ano přichází další významný okamžik a to ten, že jsem se rozhodl napsat další článek. Doufám, že sdílíte mé nadšení. Ze všech možnejch stran na mě někdo tlačil ať zas něco napíšu, ztoho pozoruju, že se sem vracíte a sledujete, jestli něco nového nepřibylo . Já jsem opravdu moc rád, že tento blog je až příliš úspěšný. Když jsem ho přibližně před 3měsícy zakládal opravdu bych si nikdy nepřipustil, že sem může denně přijít okolo 70lidí. No nic, už jsem vám děkoval dostkrát pojďme něco napsat!
No už ani nepamatuju, kdy jsem psal naposled, je to asi dost dní zpátky. Jo už vim, bylo to před poslednim domácim zápasem ve fotbale a musim přiznat, že to bylo super. Vyhráli jsme, já sem potkal známé tváře a prostě jsem si to užil. Josef zazpíval a pak se vypařil domů. No nic, další týden v úterý začalo nové čtvrtletí. To znamené, že já jsem přesedlal z focení 1 do focení 2 a z digital imagingu do perfektní hodiny ekonomiky. Matika a fyzika mi zůstaly. Zatím spokojenost, nemám si na co stěžovat. Mám se tu fakt výborně, fotografování mám spojený s foto 3 a 4 je nás jen 17 a je to naprosto super. Ekonomika nebo ekonomie nebo cokoliv to je je prostě super :), výuka úplně jiná než doma, prostě pecka. Někdy otom musim napsat, ale dneska toho máme ještě hodně před sebou. Jinak jsem změnil oběd, teda musel jsem ho změnit, protože mám jinýho učitele ve 3bloku, to znamená oběd C. Takže obědvám o hodinu pozdějc, protože v prvnim čtvrtletí jsem měl Áčko! Naštěstí na obědě znám lidi z frisbee jsou to děcka z marching band, takže super. Jinak v matice pořád hrozně válim dneska 109/109 bodů, 100% neuvěřitelnééé. No, ale co byla největší bomba, tuhle sobotu jsme jeli do King of Prussia, pamětníci zavzpomínají na jeden z prvních příspěvků a super článek o nakupování. No byl jsem v největším obchoďáku, tak jsme si s Josefem krásně nakoupili. Byl jsem poprvý v Apple Storu, takže velká událost, totální bomba. Prodavač chválil kupující její účes, když si kupovala nová bílá sluchátka . No tak to tu holt chodí. Koupil jsem si hromadu nepotřebností, ale bylo to super .
No v neděli pak do kostela a pak domů, otevřu dveře a nějakej stín si řikám co to je. A von to Murilo řikám sakra co tu děláš on odpovídá co ty tu děláš no a pak vejdu a asi 20lidí a moje narozeninová party. Fakt ohromný překvapení, neuvěřitelný. Skoro všichni exchange studenti z naší oblasti dokonce i jeden kluk z naší školy a tak. Nevim, jak je máti sehnala ale bylo to úžasný. Naplánovala to neuvěřitelně a měl jsem se fakt báječně. Nidky jsem na party nějak nebyl, obzvlášť moje a narozeninový, ale tohle prostě stálo za to. No nevim co víc psát, ale slibuju, že zas někdy něco napíšu. Tuhle sobotu odjíždíme na týden to Williamsburgu ve Virginii, prej je to tam super, tak uvidíme. Určitě mi napiště na facebooku, nebo mail, jestli něco potřebujete a tak.
Mějte se více než překrásně a ahoooj!

….moje zážitky.
Ahoj, takže nadpis myslím mluví celkem za vše. Denně sem přijde celkem dost lidí ze stránek yfu.cz. Jsem za to opravdu rád, protože každý čtenář je dobrej . Nechci po stopadesáté vychvalovat YFU, ale opravdu pokud jste na pochybách určitě jděte aspoň na organizační schůzku, info na webu. Nemohu opravdu než doporučit, a jednejte rychle, je nejvyšší čas, se začít zajímat o výměnný rok. Zařizování je celkem hodně a musíte myslet trošku do budoucnosti. Takže nezahálejte, jděte do kanclu, vybalte zvídavé otázky a nechte si na ně odpovědět. Věřím, že vám to moc pomůže v rozhodování a já jen můžu potvrdit, že s YFU jsem více než nadmíru spokoje.

Takže co se tady děje, zejtra je poslední domácí hra fotbalu, takže asi pudu, snad narazim na známou tvář (respektive tváře). No snad někdo zavolá něco co začne písmenem V. Josef tam bude zpívat, tak to chci vidět. Jinak na Haloween, žádný party, Josef někam měl jít ale nejde páč je to chlastací party a to prostě žádnej exchange neriskne! No v sobotu se tady něco podnikne. Jinak je tu největší událost World Series úplná bomba, začínám bejt Phillies mega fan . Za 25minut začíná další zápas, prostě ty Yankees musíme porazit. Včera jsme je klepli 6:1 dneska se hraje zas a je to na 4vítězný zápasy. Jinak žádný novinky vše super, občas si vzpomenu na starý dobrý čechy ale co . Jsem v Americe, tak tu přece nebudu truchlit, ale užívat si. A vy si taky užívejte.
Čabaka
Vojtech Klimenta

Ahoj,

tak zase po dlouhé době přispívám na svůj blog, který svou návštěvností předčil všechna očekávání. Návštěvnost táhne k 5000 přístupům za 2měsíce v provozu, což je alespoň pro mě velmi úctihodné číslo. Tímto vám všem děkuji za přízeň, a za trpělivost. Opravda každý den přispívat nebudu, ale budu se na vás snažit myslet, jak jen to půjde. Přece jen už se jedná o nějakou čtenářskou komunitu. Ať už jste babička, tetička, dědečka, matička nebo kamarád/ka, kamarád/ka kamaráda prostě cokoliv, tak tenhle blog čtete, čili vás zajímá co tu probíhá a jsem jedině rád. Připadám si, že tu na to nejsem sám a že se se všim vypořádám. Patří vám mé díky a nepřestávejte číst!
Takže už k dění, v pátek jsme vycestovali hned po škole směrem Západní Virginii. Krásný to stát přibižně 3hodinky cesty směrem na jihozápad. Po již zmiňovaných 3hodinách jsme už za temné tmy dorazili do domu, který byl uprostřed hlubokých lesů. Tam už na nás čekal obrovskej potetovanej fousáč a jeho moc milá žena. Alan, což je jméno fousáče, je tátův kamarád z války ve Vietnamu. Jen chci říct, že i před to, že ty lidi jsou naprosto v pohodě, tak tu válku prostě odsuzuju. Podle mě byla totálně zbytečná, nu což řikat jim to rozhodně nebudu, páč oni jsou totálně hrdí američani. Tak jsme přijeli a rozjela se zábava, no co se může dít … Hráli jsme poker, bylo to bezva. Fakt jsem netušil, že jsem vtom takovej borec. Normálně měl stůl, žetony, vklad byly 3dolary a hrálo nás 6. Byla to bomba, zvolil jsem nenápadnou taktiku a najednou už jsem byl ve hře jen já a fousáč:) . Měl jsem celkem respekt, protože ten chap je na to fakt borec. No už jsem si myslel, že si mě začíná vychutnávat, pak se na mě štěstí párkrát usmálo a tak jsem mu navrhl, že si každej vezme 9$ a bude vyhráno . Souhlasil a tak jsem si ze svojí první hry odnesl 9babek. Pak už kolem jedný ráno jsme šli spát, páč za ten den toho byla i na mě až moc. Další den ráno jsme se vypravili do obchodu se zbraněma. Něco takovýho jsem v životě neviděl. M16 na zdi, kulomety, pušky prostě všechno. Prodavači každej u pasu svůj kolt no trošku děsivý . Nakoupili jsme náboje a jeli domů, cestou jsme se stavili u sousedů, který si ve sklepě stavěj loď. No ty pak taky přišli a začali střílet za barákem. Prostě blázni nějakejma puškama a pistolema se tam střílelo na plechovky a tak. Párkrát jsem to taky zkusil, ale opravdu nejsem vyznavač a taky to bylo strašně nahlas . Tak tam asi 5hodin stříleli na nic :D, taky přišla jejich vnoučata. Kluk 17 a dvě holky, celkem v pohodě. Večer jsme se vydali do vyhlášeného bufetu. Opravdu úžas nad úžas. Neomezený jídlo, pití všechno. No těžko se to vypráví. Kvalita obrovská ryby, pizza, kuřecí, saláty, polívky deserty no prostě na co si vzpomenete. Pak už domů a cestou nás vyhodili v baráku jejich dcery, kde žijou ty vnoučata . Celkem krkolomná věta, ale co. Tam jsme hráli pingpong, guitarhero, airhockey a tak. Byla opravdu sranda a moc jsme si to užili. V neděli ráno jsme vstávali brzo, hned po snídani nás Alan povozil na svojí obrovský Harleyi bylo to bombastický, totálně jsem promrznul a to jsme jeli asi 5míli dlouhý kolečko . Byl to fakt zážitek jak ze zážitkový agentury . Opravdu bomba, pak už cesta domů. Doma relax a pak jsem si šel zaběhat. Běželo se fakt těžko po víkendu jídla a válení se .

Dneska nic novýho, škola vklidu. Běhat jsem nešel, páč jsem rychlej. Furt tu objevuju nový věci, dneska jsem našel super radio tak jsem si ho dal do pokoje. Jen je jak řikám moc těžký najít kamarády, pár znám hromadu lidí, ale neni to tak, že bych snim po škole někam šel, no ono vlastně moc neni kam. No tak co

Jinak tento odstavec bych chtěl věnovat věcem, co mě tu štvou. Možná se mi začíná stejskat po domově, ale věřim, že je to více než normální. Přece jen dýl než 2měsíce jsem z domova nikdy nebyl. A časem si člověk že všechno neni tak úžasný jak si to představuje . Takže začněme tím nejjednoduším a to je to, že tu neexistuje hromadná doprava a to je pro mě opravdu strašný. To je věc co mi chybí asi nejvíc, samozřejmě po rodině a kamarádech. Ta nezávislost, si sednout na metro a jet někam, nebo na autobus prostě cokoliv. Tady je člověk bez auta jak bez nohy . Celkem krutý přirovnání. Samozřejmě se můžet nechat někým někam odvýst ale co tam. Třeba obchody, tak vás někam dovezou, ale do dalšího obchodu se bez auta opět nedostanete. Nechci moje rodiče moc prudit, páč Josef kvůli divadlu jim dává dost zabrat. Vozej ho snad obden. Jo jsou tu na to zvyklý, ale nadšený z toho nejsou. No prostě, je to tak. Dost jsme se o tom bavili i na YFU víkendové akci. Nevim, možná mi to přijde, protože jsem z města, kde hromadná doprava funguje . Pak mi chyběj takový maličkosti, prostě si vzpomenu na různý blbosti. Tak například tady se vám nestane, že půjdete do restaurace a číšníci budou vopruzelý, tady nikdy váš autobus nevynechá, protože tu žádnej nejezdí. Nemůže se vám stát, že do školy přijdete pozdě, protože když stihnete bus, tak vás do školy doveze na čas. Taky mi chybí, že ani nikam nejde moc jít. Vzdálenosti jsou obrovský, naštěstí je tu jeden krásnej park, kam chodim běhat. No všechny tyhle věci jsou pro někoho jen malichernosti, ale až se vrátim domů a přečtu si tohle tak se tomu možná jen zasměju, ale teď mi to prostě chybí .

Taky chci napsat, že jsem hrdej na to že jsem z naší malinkatý zemičky ve střední Evropě. Nikdy mě nenapadlo, že tohle někdy napíšu, ale dokud tam žijete tak vidíte jen ty stinný stránky. Tady člověk zase zjišťuje co mu z domova chybí. I když třeba někdy žít v čechách nebudu určitě se tam budu rád vrace a klidně jakýhokoliv amíka po stotisíckrát opravim, že už nejsme Československo a že doma opravdu mluvíme česky . No toť vše, snad jsem uspokojil vaše čtenářské choutky. Určitě napište mail, budoucí studenti, kdokoliv, pokud máte dotaz. Určitě se pokusím objasnit

Mějte se krásně skládejte básně!

Vojtech Klimenta

Ahoj všichni,

po delší době opět přidávám další článek. Tentokrát to bude opět takové malé shrnutí co se v poslední době dělo. Takže celý tento týden probíhal takzvaný Spirit week, to znamená, že každý den bylo určené nějaké téma a dle toho se všichni řídili. Začalo to v pondělí, kdy byl college day, takže všude Penn State, Templ, Villanova či Harvard. Prostě kde co, každej dělá co nejlepší vizitku svý vysněný vejšce, viz předchozí článek. V úterý byl sportovní den, takže Phillies (baseball) a Eagles (fotbal) nebo Flyers (hokej), ty to tu prostě ovládaj a myslim, že jen tak nepřestanou. Středa byl den čepic, moc lidí se toho neúčatnilo, Josef si vzal takovou šílenou čepičku s bambulkou, a byl chudák jedinej na fyzice… Vypadal fakt legračně a nemohl si jí sundat, páč mu to strašně rozcuchalo vlasy . Ve čtvrtek byl den v růžovém, bylo to na podporu léčby rakoviny. A v pátek byl den v barvách školy čili sophmores, juniors a seniors. Neúčastnilo se tolik lidí, kolik bych čekal, ale co by člověk zase nechtěl na škole, která má 2200 studentů žejo? V pátek jsme šli na Titan Tent Event, což byla taková prezentace školních klubů, nebylo tam moc lidí, takže sem jich ani moc neznal a hrála tam hudba brutálně nahlas, takže vopruz. Vůbec nikomu jsem nerozuměl. Venku chcalo jak s konve, ale přesto jsem se já, Josef a jedna holka ze školy rozhodli, že půjdem na fotbalový zápas. Je pravda, že jsem brutálně promrzli zmokli a tak dále. Zápas byl super, kdybysme v poslední minutě neprohráli. Fakt škoda . Pak už domů, Pizza a spánek v teple . V sobotu, jsem vstávali opravdu brzo, protože nás čekala “popříjezdová” orientace s YFU, což bylo prostě super. Lidi jsou mega přátelský, úžasnej kolektiv, super studenti z celýho světa. Ať žije YFU!!! Prostě pecka, nic novýho pod sluncem, ale zážitek obrovskej. Odtamtud rovnou k Madeleine do domu, kde bylo přespání tzv. Sleepover, bylo to bezva. Bylo nás asi 20, jen tak namátkou holky z Dánska, Ruska, Švédska, Finska, kluk z Estonska, Ghany, Brazílie, samozřjemě spoustu němců a tak dále . Opravdu bezva, užili jsme si spoustu zábavy. Josef přišel až o půlnoci, protože byl na Homecomingu, což je taková školní taneční party. Neměl jsem oblek tak jsem nešel, tak půjdu v zimě . Jsem i celkem rád, protože ta akce u Madeleine v domě byla super. Fakt jsme si to užili, šli jsme spát asi ve 4ráno a v 8:30 už nás tatík vyzvedával a jeli jsme do kostela! Tam jsem půlku prospal, naštěstí tatík tam spí vždycky, tak mi to nebylo ani tolik divný. Pak domů, typický Brunch a pak jsem si šel lehnout. K večeru jsem se už poněkolikáte vydal na svoje kolečko v parku. Ano je to spodivem, chodím tu běhat. Už jsem naběhal za 3nebo4 běhy kolem 10kilometrů po okolí. Jak už jsem vás informoval, používám iPod Touch a senzor Nike Plus. Jinak vše v pořádku, Josef je strašně aktivní, divadlo, sbor, kytara a tak, za chvíli má v divadle premiéru, tak pak už bude doma víc. Nevim, jak to zvládá, no budiž, když to všechno stíhá tak proč ne! Ze začátku jsem mu to záviděl, ale teď jsem celkem rád. Dnes jsem napsal mail do Ski-Clubu, což je školní klub, kterej každej pátek po dva měsíce jezdí do místních hor lyžovat. Bylo by to super, eště uvidim, co sem koukal, tak by to vyšlo asi na 350$ i s vybavenim, což je dost, ale zas co. No uvidim, napsal jsem maily, uvidíme, kdo se ozve. Snad to nějak dopadne, jinak ve středu jdem někam snaší YFU partou čtvrtek asi hokej, a tak. No pořád je tu co dělat. Dále také v pátek jedem do West Virginie k nějakem známejm, tak snad to bude vklidu. Zatim se mějte a určitě napište mail! Budu se těšit. Mějte se hezky a užívejte si předčasnou zimu vmé rodné zemi!

PS: Veděli jste, že ve finštině znamená Vojta máslo? haha

Vojtech Klimenta

Ahoj,

tak po dlouhé době jsem tu jako váš lůzr blesk a pokusím se vám nastínit, co tu probíhá. Děje se toho hrozně moc, opravdu každej den bych mohl napsat dva články, ale kdo to má psát žejo? No takže začnu od pátku. To přijela Samantha, a šli jsme na obrovskou večeři do brazilské restaurace, což je prostě bomba. Jako v každý restauraci, obrovský nasazení. Uvedli nás k našemu stolu, dali nám zadraráka vodu a bylo. Pak jsme si došli pro talíř, byl tam velkej pult se salátama (nic pro mě). No a potom jsem konečně pochopil princip podniku. Každý měl takový svůj chip, na jedné straně zelená na druhé straně červená. Hned jak jsem to otočil na zelenou a u stolu se oběvil týpek a na rožni měl obrovskej kus masa. Přímo na místě ho uříznul dal vám ho na talíř a v mžiku už tam byl další s úplně jinym masem . Celkem parádní přežrávačka. Ale zas tolik jsem toho nesnědl No pak už dom, nějaký blbiny, Samantha vyváděla. Opravdu jsem rád, že domů jezdí tak málo. Je strašně náladová protivná arogantní, ale občas je vklidu. V sobotu jsme spali a spali, pak nás vzala do kina, což bylo super. Film s jménem Zombieland, celkem to tu frčí, byla to legrace, ale o hodnotné dílo se opravdu nejedná. No pak už ani nevim, jo myslim, že večer jsme hráli Monopoly. Zařadil jsem taktiku na nádraží skoupil jsem je všechny a na plný čáře jsem matičku a Josefa rozmetl. Zbyli jim jen oči pro pláč! V neděli do kostela a pak do jakési umělé historické vsi Peddlers Village, kde to stálo celkem za prd . Pak Samantha odjela. V pondělí do školy, celkem klasika, žádný problémy, je to fakt jednoduchý. Tento týden probíhá akce, že každý dne si člověk má něco obléct, v pondělí byl college den, v úterý dresy dneska čepice, zejtra je den v růžový (boj proti rakovině), a v pátek školní barvy. Je to celkem dobrej nápad, v sobotu je Homecoming dance, tak chci vidět, co mě čeká . Asi nějaká vopičárna… Nu což, jinak si tu užívám. Josef je hroznej blázen, nabral si strašnejch věcí, má divadlo, sbor, breakdance a tak. Hlavně v divadle je každej den, je to nějaká šílená hra od Shakespeara. Za chvíli maj premiéru tak se musí chlapec snažit. Já mám noviny, a frisbee, což si nemůžu vynachválit! Jinak zejtra má máti narozeniny, tak jí po škole jedem něco koupit asi CDčko s country hudbou. Co mi doporučil tatík, Josef chce vařit večeři, tak to chci vidět. Dále také už jsem seriózně začal běhat. Mám tu kolečko 2kilometry a také jsem si koupil senzor k iPodu tak zjišťuju svoje výkony.

Tento odstavec bych chtěl věnovat vejškám. College jak se tady naše škola vysoká nazývá je tu opravdu obrovská věc. Totálně to tu prožívaj, univerzity maj okolo sobe vybudovanou virtuální a reklamní bublinu, ze který těžej. U nás nejvíc frčí Pensylvánská státní (Penn State) dále také Temple nebo Villanova. Vám to asi nic neřekne, ale lidi to tu hrozně prožívaj. Každej nosí mikiny, trička univerzity kam chce jít. Rodiče si na auta lepěj nálepky s jejich školama, nebo ze školama kam choděj jejich děti. My máme na všech autech College Millersville. Učitelé to taky prožívaj, dvě moje učitelky chodili na Villanovu a opravdu to hrotěj. Maj čepice, trika, vlajky na zdech prostě všechno. Je to neuvěřitelný a zároveň zajímavý! Opravdu se mi to líbí, škola si tu tím vybuduje vizitku a podvědomí. A je pravda, že takovej Penn state je tu pojem, dyť jejich fotbalový zápasy dávaj v televizi a na každym zápase je tak 15tisíc lidí. Samozřejmě mluvim o americkym fotbale . Po socceru tu nikdo ani neštěkne! A důležité také zmínit, že za college se tu platěj obrovský peníze! No to je pro dnešek vše. Majtasa

Vojtech Klimenta

Zdravím všechny věrné,

počáteční nadšení z napsání vystřídaly choutky to odložit opět o den. No tak dnes den D, tak se do toho pusťmě! Takže odehrává se tu každodenní stereotyp, s časnými šrámy. Šrámy myslím výjimečné situace :), je to opravdu legrace! No jak to tu chodí!

Ráno vstávám v 6:10, hodim sprchu oblíknu se, sejdu dolů, kde už Josef maže sváču. Já se rozkoukám, namažu taktéž a pak mám deset minut čumění do blba. Doporučuju, je to výtečný na probuzení, pak už se vydáme vstříc ulici. Tam vidíme pouze obrysy ostatních spolucestujícíh. Každý den snámi z naší stanice jezdí asi dalších 5lidí. Tak se poskládáme na roh naší ulice, každý den ve stejném pořadí a po chvíli už přijíždí náš krásný žlutý autobus čísla 46. Ten se před zastavením rozbliká jako vánoční stromeček a vepředu vyjede taková závora, abychom náhodou nevběhli pod kola. No asi vědi co dělají. Na další zastávce čeká nejvíc nedočkavých studentů, jsou tam totiž apartmány, neboli bytové domy, též nazývané jako paneláčky. Pak už různýma oklikama a zajížďkama nabereme všechny šťastlivce. Každý nastrčí do uší svá čistě bílá sluchátka od iPodu a může se vyrazit směr naše krásná škola. Tato budova, tedy gigant, je zastrčena na né příliš rušné silnici. Je to jakoby nikde nic a prd ho škola jak kráva. No snad si to dokážete představit. Před školou už se řaděj autobusy a všichni s nadšením vyskakují a vydávají se okolo americké vlajky směrem k hlavnímu vchodu. Tam už každý ví, že pro dnešek není cesty zpět, no tak chtě nechtě každý vstoupí. Tam už je to totální blázinec, řev, neprostupný dav. Po chvilkovém prodírání lidské džungle, dorazíme do naší učebny, kde paní učitelka už má vše připraveno. Po chvíli se přitroucí ostatní. 3minuty před začátkem příjemný pán řekne: Good Morning CB South, you have 3minutes to get to your class. (Dobré ránko CB South, máte 3minuty!). Po třech minutách už to zatroubí a pán nám opět dává pokyn abychom vstali k uctění vlajky. Zažbleptá to, každý vlastenec se chytne znuděně za srdce a ve chvilce už je povšem. Pak začne samostatná výuka, která se od naší výrazně liší. O tom, ale psát nechci. Po hodince a půl a různých vtipných aktivitách už nás čeká konec. Pak už se každý trousí na své Titan Forum, což je taková třídnická hodina, kde se nic nedělá . Převážně, každej dospává, řve, svačí atak dále. Já sedim ve předu s dvouma týpkama, protože do zadu, ktěm šílencům se mi nechce . Po 15minutkách už mě čeká přesun přes celý školní komplex do rohu, který je vyhrazen pro umění a tak. Tam prožiju převážně v černé místnosti svojí hodinu fotografování, kde vyvolávám tisknu, skenuju atak podobně! Pak už je konečně oběd. Oběd je rozdělen na 5bloků, já jsem v prvním a naštěstí, jsem tam taky díky Josefovi poznal super lidi. Jsou většinou ze sboru, ale co . Je to vklidu. Den je taky rozdělen na A a B den, takže každej den je na obědě jinej počet lidí. Každej si nosí žrádlo, nebo něco kupuje v automatech (vending machines). Prostě pohoda, po 23minutách, ano zvlášní číslo se jde zpět. Já mám digital imaging, což je překrásné, protože jsem vtom fakt rychlej, takže si přečtu zprávy na netu a nějak to prožiju. Ale už sem se toho v PS naučil dost, takže super! Pak už opět cesta na matiku přes celou školu. Po občas zdlouhavých hodinách ve vydýchané místnosti konečně zazvoní zvonec a den na CB South je konec. To ovšem neznamená, že další den se bude výrazně lišit. Právě naopak bude úplně stejne. Pak do busu a domů, nebo do klubu, na frisbee na cokoliv a pak autem dom. No tak snad ste si zas něco přečetli! A někdo mi konečně napíše mail :), s nějakym dotazem, protože na dotazy rád odpovídám :). Nebo taky s námětem na článek, třeba i anonymě . Pápá

Vojtech Klimenta

No tak jsem se opět vyhoužvil k napsání dalšího příspěvku na můj blog. Před rokem touhle dobou, jsem se poprvé dozvěděl o agentuře YFU. Před rokem touhle dobou táta navštívil informační schůzku, před rokem touhle dobou jsem musel napsat vstupní interview v češtine. Přesně rok poté si žiju svůj skvělý rok v zámoří? Pokud jste právě těmi, kteří uvažují o výměnném pobytu tak se určitě koukněte na web www.yfu.cz, třeba budete o něco moudřejší a za rok si na blog budete moct napsat stejný blábol jako já. No to byla taková úvodní vsuvka. Teď bych chtěl napsat proč už to s přidávánim článků neni tak slavný jako to bejvalo. Před rokem (naposledy píšu před rokem vtomhle článku!) jsem hledal všude možně na webu blogy výměnnejch studentý. Nacházel jsem, ale články přibejvaly opravdu zřídka. Byl jsem na ně naštvanej, člověk si řekne, copak si tam ten Vojta nenajde 5 minut na blbej článek, ať se nenudim. Bohužel Vás musim zklamat, nejde tu o čas, nejde tu o chuť, ta by i byla. Jde o to, že jsem línej přemejšlet v češtině o tom co napíšu, aby to mělo hlavu a patu. Myslim, že kdybych nepsal tenhle blog a nečetl český webovky a neměl čestí a nepotkal řádku čechů tak už jsem úplně mimo. No to je důvod, teď ktomu co se tu děje.

Čtvrtek minulého týdne byl krásný den výjimečný byl tím, že jsem byl na tréninku Ultimate Frisbee (hra s létajícím talířem) a bylo to bezva. V pátek jdu opět, pak přišla horší část v podobě hodinového čekání před školou, protože, jak to odůvodnila máma, tak táta měl špatnej den a nějak si neuvědomil, že pro mě má přijet! Naštěstí mě a Josefovi to vynahradila suprovou večeří, CheeseSteak je prostě pecka! Všichni to tu zbožňujou. Pátek byl taky na pohodu, den utekl jako voda, za zmínku stojí to, že z testu z matiky jsem dostal 98,5% což je fakt celkem neuvěřitelný . Po škole domů, pak dorazila Sarah, opět na véču a tak . Rodinná pohodička a odpočinek. Sobota, dlouhý spánek, jak jinak, pak sem si koupil nový iPod, prošel se Sarou českou písničku a učil jí Ř, což bylo fakt těžký. A večer sme tu měli mejdan s lidma s kostela. První byla modlidba a tak a pak už baštění, celkem vklidu. Dneska ráno do kostela, pak nedělní škola opět legrace, fakt tomu nemůžu uvěřit, ale je sranda to poslouchat. A pak jsme měli na 2hodky jet pomáhat nějaký paní z kostela se stěhovat. Nakonec to bylo asi 6hodin náročnýho tahání věcí, naštěstí tam byl i Ian a Niki, kluci z kostela (Niki výměnnej student z německa) a tak. Takže to ušlo, ale příští neděli hodlám prožít jinak. No zejtra do školy, zas?? . Do čtvrtka musim napsat článek o Exchange pro naše školní noviny, no chci se vidět. Mějte se hezky napište e-mail, sčímkoliv, budu jen a jen rád!

Vojtech Klimenta

Ahoj,

po dlouhém příspěvku zase na chvíli nastalo ticho! Myslím, že už jste si asi zvykli, takže píšu zase něco.

Zítra odjíždí Linda, což je fakt pech. Ze zamlklý Lindy se stal člen našeho vtipného rodinného kolektivu. Je to fakt neuvěřitelný, každou cestu autem řveme, zpíváme s otevřenejma okýnkama, bojujeme děláme kraviny a tak. Neuvěřitelný, poslední jízdu z večeře, která byla včera jsme dělali neuvěřitelný blbosti. Zpívali jsme anglicky, německy, česky prostě všechno možný, pak taky španělsky, francouzsky a tak dále. Jinak k večeři byli jsme u nějakejch kamarádů sešli se super lidi. Musim říct, že to bylo opravdu skvělý, Jerry, což byl pán domu byl fakt skvělej kořen . Moc jsme si to užili a dobře se najedli. Dneska až na asi půlhodinový focení a dělání kravin a pak šílenou jízdu do Ritas se nic nedělo. Zato ta jízda byla super, na semaforech naše auto přehlučelo nějaký metalisty vedle nás . Jsem na nás fakt hrdej, teď večer jsme ještě prohlídli fotky a rozloučili se s Lindou, protože ta zejtra na 4dny jede do NY a pak už zpátky do Helmutína :), byl jsem fakt rád, že tu byla protože jsme si užili opravdu hodně srandy. Přikládám pár fotek a Have a good One!!!

MC Umění!

Ahoj všichni,

omlouvám se, že jsem vás nechal tak dlouho čekat na nový článek, ale od pátku jsem byl v hlavním městě Spojených států. Bylo to super, vyšlo nám to jako vám v ČR. V pondělí tu byl jakýsi židovský svátek, čili volno ve škole. Po chvilkovém plánování dva týdny předem jsme se rozhodli pro DC. Tak už k článku!

V pátek jsme přišli ze školy a už tu čekala máma, rychle jsem zbalil vše co jsem potřeboval. A už se nasedalo do auta, jízda byla celkem utrpení. V zadu jsem seděl já, Josef a Linda, čili celkem těsno. Kufr byl narvanej k prasknutí, protože máma si zabalila hrozně moc kravin. Cesta měla trvat asi 3hodky, přesto jsme jeli asi o hodinu dýl, protože stejně jako u nás se nevyhnete dopravním zácpám. Naštěstí po chvíli se zácpa uvolnila a my už frčeli na osmiproudé dálnici. Po chvíli už jsme viděli moře a pak už město Baltimore. Viděl jsem ho jen z dálnice, ale lepší, nežli nic. Z Warringtonu až do Washnigtonu to je asi 100mil. Washington nemá moc hezké předměstí je to takový šílený ghetto, se spoustou černochů. Táta to okomentoval, že tady by určitě vystoupit nechtěl. Po chvíli už jsme uviděli špičku Monumentu. Bylo to super, prokličkovali jsme centrem a přes Georgetown a Key Bridge do Virginie, kde už byl náš hotel Marriot Key Bridge. Byl to opravdu moc krásnej hotel, nikdy jsem v lepšim asi nebydlel. Měli, jsem dva pokoje v každym dvě postele. Nás bylo pět, tak jsem Josefovi dal svojí matraci a vše bylo vklidu. Na pokoji jsme byli s tatíkem, to znamenalo, že v pokoji bylo 17stupňů. Hrozná kosa, vnoci jsem to chtěl ztlumit a von jak by to kontroloval, jen na mě zasičel ať mě to ani nenapadne, že je mu teplo . Prvni večer jsem usnul strašně brzo, Josef se s Lindou vydali ještě do bazénu, na to jsem už neměl . No aspoň jsem další ráno byl vyspalej, tatík nás vzbudil už okolo 8 ráno. Po chvili už jsme vyráželi na snídani. Neuvěřitelně bohatý švédský stoly, se všim všudy fakt bomba. Taky jak by ne, když si za osobu účtovali 20$, no naštěstí jsem to platit nemusel. Pak už do města, od hotelu za dolar jezdil autobus do Georgetown, což je takový kosmopolitní předměstí neboli část DC. Jedna restaurace vedle druhý, spoustu barů, obchodů, značkovejch butiků a tak. Paráda, tam jsme si stoupli na zastávku, kde jsme čekali na náš vyhlídkovej dvoupatrovej autobus. Ten nás nabral a my už jsme se vydali vstříc dobrodružství. Autobus byl super, lístky platily dva dny a autobus jezdil na pravidelné trase po patnáci minutách okolo DC. Moc dobrej systém, první zastávka byla u Lincolnova pomníku, asi to všichni znáte, a když ne tak to z fotek poznáte. Je to úžasná stavba, vevnitř je obrovská socha Abrahama Lincolna. Bomba, když se podíváte na druhou stranu, tak už vidíte Washington Monument, což je prakticky nejvyšší stavba ve městě, protože je zakázáno stavět vyšší budovy, než je Monument. Je tam takový umělý jezírko, ve kterym se Monument krástě odráží. Moc fotogenický, bohužel počasí nepřálo, ale pár fotek mám. Časem vám je sem rozhodně vložim!

Dále jsme se vydali k pomníku války ve Vietnamu, jsou tam takový tři nevkusný sochy nějakejch vojáků a pak mramorový desky s jmény padlých. Dokonce je tam i jmenovec našeho tatíka, kterej ve Vietnamu taktéž bojoval. Dále jsme šli k soše Alberta Einsteina, bylo to super, pořídili jsme fotky. Nechali se tam od někoho vyfotit, platí to samý, každej se nabízí ochotně vás každej vyfotí a tak. Lidi jsou tu přívětivější, fakt super. Pak jsme šli šourem až k Monumentu, cestou jsme minuli takovou velkou fontánu, nevim co to bylo, ale bylo tam asi tisíc nějakejch vojenskejch veteránů. Všichni si něco fotěj a tak, prostě turismus. Pak už k monumentu, na který se můžete nechat vyvýst výtahem. Do toho jsme nešli, protože nahoře jsou jen 4 okýnka a to za to fakt nestojí. Ale výhled musí bejt úžasnej. Od monumentu byl také vidět Bílý dům a Capitol, je to fakt nádherný a fakt si toho vážim, že jsem to mohl vidět! Pak jsme se vydali opět na zastávku autobusu, kterým jsme se vydali okolo Capitolu a Union Station o pár ulic dál do Hard Rock Café, kde jsem si koupil tričko a mámě takovej připínáček. Stál 12dolarů, ale jsem rád, že jsem jí ho mohl koupit, páč oni za nás utratili neskutečný peníze. Pak už jsme šli hledat nějakou hospodu, teda něco, kde nám daj najíst. Mezitím začalo pršet a tak jsme pěkně zmokli i přesto, že jsme měli deštníky! Nakonec jsme našli nějakej bar, ve kterym jsme se báječně najedli a už nám jen zbývalo najít naší zastávku. Tu jsme po chvíli našli a autobus nás dovezl po okružce zpět do Georgetownu. Tam jsme nasedli na náš modrej bus a jeli jsme zpět do hotelu. Bylo celkem brzo asi okolo pátý, a tak jsme zavolali Kelimě, tý holčině z Kazachstánu, o který jsem psal na začátku. Ona pracuje v DC a byla exchange ve stejnym roce, jako Linda, čili se znaj. Ještě předtim, než jsme vyrazli jsme byli v bazéně, kterej byl totálně teplej, smradlavej a chlórovanej. Nu což nebylo to špatný. Pak už nás táta hodil na domluvené místo, kde jsme měli Kelimu (tady zvanou Katy) potkat. Po chvilkovém hledání jsme se originálně potkali před Starbucksem. Pořád celkem silně pršelo, tak jsme šli kní do kanceláře, že nám to tam ukáže. Pracuje vlasntě nevim co dělá, má to co dočinění se vztahem USA a Ruska a Kazachstánu, bůh ví. Do kanclu jsme se nedostali, páč její kód nefungoval, protože byla sobota večer. No tak jsme šli kní domů, teda do podnájmu. Byla to celkemé dlouhá a vlhká cesta, ale po chvíli jsme dorazili. Před vchodem prohodila, že paní u který bydlí má předky z česka. To bylo zajímavý slyšet, pak už jsem viděl jméno na zvonku, kde se třpytilo jméno Olga Hudecek. Pak už jsme vstoupili a paní Olga opravdu uměla dobře česky, učí v Americe angličtinu. Jeji rodiče emigrovali ona se tu narodila. Mluvila opravdu dobře, pochválil jsem jí češtinu, tak měla radost. Dostali jsme zmrzlinu, seznámili jsme se s další spolubydlící, která je z Indie. Celkem zajímavý. Katy řikala, že za podnájem platí měsíčně 900$ což je celkem pálka, ale prej je to nejlevnější a nejlepší co našla.Paní Olga kešuje 1800$ za měsíc, což je celkem pohoda. Pokoj Katy je opravdu malinkatej, ale je téměř v centru DC a za to se holt platí. V NY jsou ceny prej ještě mnohem vyšší, čili ti zvás, kteří jednou chtějí žít jako naši hrdinové v seriálu HIMYM by měli začít spořit . Pak jsme šli o kousek dál do známé čtvrti hospod. Bohužel pod 21 nás tam nepustěj, tak jsme to jen prošli, celkem mě zaujalo, že tam měli něco jako naší čajovnu (kouřili vodní dýmky), ale místo čaje servírovali pivo a alkohol. Celkem divný. Pak jsme se vydali do International Student House, což je úžasný. Katy tam má pár kamarádů, se kterýma nás seznámila. Je to dům, pro cizince (zejména studenty), kteří pracují nebo studují v DC. Je to obrovskej dům s lidma z celýho světa. Maj tam jídelnu, knihovnu, velkou společenskou místnost, prádelnu, hernu a tak. Samozřejmě taky pokoje, stojí to okolo tisíce dolarů na měsíc, ale v ceně máte i jídlo a tak. Můžete zůstat třeba jen týden, čili pokud jedete do DC, tak vám můžu zjistit info, páč strávit tam tejden musí bejt super, maximum jsou 2roky. Moc se mi to líbilo, musí to bejt super tam bydlet s bandou cizinců uprostřed metropole, jako DC! No pak už bylo celkem pozdě, ale my jsme se vypravili do knihovny, teda ona to byla knihovna a restaurace. S obrovkym kouzlem, moc příjemný prostředí a hodně lidí. Dali jsme si Cheesecake, což bylo super. Katy nám to zaplatila, za co jí moc děkuju a slíbil jsem jí, že až přijede do ČR, tak jí taky něco koupim. Taková kravina, měla kreditní kartu jako klíčenku. Opravdu něuvěřitelný, prostě amerika. Je to zmenšenina kreditky, ale normálně si jí přiděláte jako klíčenku. Celkem vtipný! Pak už jsme našli nejbližší zastávku metra a s jedním přestupem jsme po půlnoci dorazili do našeho hotelu, kde jsme padli jak zabití!

Ráno už náse čekal opět budíček a vydatná snídaně. Pak už opět čekat před hotel na bus. Tam na lavičce seděl týpek a mluvil po telefonu česky. Měl trochu přízvuk, ale mluvil hodně dobře. Tak si řikám, jesli ho oslovit nebo ne, tak si řikám, že se na to vyprdnu! Pak o tom v busu řikám mámě a ta bez váhání na něj přes celej bus zařvala, jestli je Čech. Řikal že jo, tak jsem začali mluvit česky. Bylo to neuvěřitelný žije tu asi 25let, je z Chicaga. Prý jeho rodiče měli v Chicagu i českou restauraci. Mluvil fakt dobře, asi se bavěj česky doma, nebo nevim. Jeho žena je američanka a česky nemluví. Dal mi svojí vizitku, je designér. Byl fakt moc příjemnej. Jmenuje se Marek a nabídl mi, že až budu v Chicagu, tak se mu můžu ozvat. Musim mu napsat mail, a poděkovat mu. Pak už vystoupil a zastávku po nich jsme vystoupili my. Opět jsme počkali a po chvíli už přijížděl dvoupatrák, nasedli jsme a jeli jsme k národnímu muzeu letectví a vesmíru. Bylo to úžasný, nejvíc bombasitcký muzeum, který jsem kdy viděl. Byli tam pravý měsíční moduly, rakety, měsíční kameny, letadla. Hrozně moc expozic o všem, moc moc moc zajímavý. Dal by se o tom napsat celej článek, ale myslim, že dneska už to i tak bude dost dlouhý! Jediná věc co stojí za zmínku byl leteckej simulátor. Za 8$ jste tři minuty trénovali létaní a druhý střílení u počítače. Josef byl pilot, já sřelec. Pak už jste nasedli do simulátoru, kde jste se připoutali a mohlo se začít. Simulátor byl otočnej o 360stupňů, takže jsme půlku celý doby byli vzůru nohama, protože jsme s Josefem dělali kraviny. Byl to super pocit se počit, lítat obráceně, zatáčet. Bohužel tři minuty, vyhrazené našemu blbnutí utekly jako voda a už jsme vystupovali. Dále mě také upoutala televize na které promítali počet letadel nad USA. V jednom okamžiku je nad USA až 6000letadel. Bylo tam zobrazeno odkud a kam letěj a bylo to prostě úžasný! Pak jsme to prošli a tak. Pak jsme dorazili k MCDonalds, který byl součástí muzea. Tam jsme si dali pití a hranolky, co mě učarovalo, bylo to, že si můžete vzít neomezeně jakýkoliv omáčky a tak. Když jsem máme řikal, že u nás za to platíme 50centů, tak jen valila bulvy. Pak jsem si taky natočil Powerade, což je u nás drahej nápoj. Tady to pijou jak kolu! Vladimír Remek, tu má vlastní tabuli, teda je tam jeho jméno, na tabuli zemí, kterým sovětský svaz poskytl let do vesmíru. Mám to na fotce, tak to sem někdy vložim.

Pak už jsme šli do Muzea Umění, který bylo úžasný. Jedna část moderní a druhá budova starý malby a všechno. Všichni nejznámější malíři a tak. Picaso a tak dále, celkem bomba. Mám super fotky, našel jsem obraz českého malíře, jméno si nepamatuju, časem přidám fotky. Bylo to super, k vidění toho bylo fakt spousta. Myslim, že fotky budou lepší, než psaní . Máma byla celkem naštvaná, páč Josef a Linda se ztratili a našli jsme je až na konci, no hlavně, že jsme se našli. Pak už jsme šli pěšky na metro, a pak do George Townu, kde jsme byli ve Španělské super drahé restauraci. Za jídlo a pití pro 4osoby (táta snáma celej den nebyl, páč se cejtil špatně, tak zůstal na pokoji) máma zaplatila asi 110$ což je tady za jídlo opravdu hodně peněz. A co si budem nalhávat, to jídlo stálo celkem zaprd. Mě to moc nechutnalo, ale přesto si toho, že nás tam vzala moc vážim. Pak už domů, zabavili jsme se tim, že jsme dělali kravini s ledem a tak. Máma se chová jak malá, tak jsme po sobě házeli led, hráli karty šachy a tak. Pak jsme taky koukali na hotelové televizi na různá vtipná videa a tak. Užili jsme si hodně srandy. Další den, čili dnes jsme hned po snídani vyrazili do auta. Zajeli jsme do Hard Rock Café, protožé máma si potřebovala vyměnit ten připínáček a pak už domů. Teda né domů ale na nákupy, byli jsme v obřím nákupním centru, už v Pensylvánii. Koupil jsme si trička, mikinu a knížku Hobit v angličtině. Ten příběh je super, tak si to chci přečíst ještě jednou v Aj. Pak na večeři do Italské restaurace, což byla bomba. Nejlepší číšník všech dob. Představil se jako Super Dave a fakt stál za to. Furt zkoušel nějaký vtípky moc dobrý. Měl jsem nekonečnej talíř těstovin. Znamená, že si vyberete z pěti druhů a různejch omáček, Dave to přinese, vy to sníte a pak si nakombinujete znova. Zvládnul jsem jeden a půl talíře, páč víc fakt nešlo . No a teď jsem doma, ještě jsem si ani nevybalil, ale zato jsem napsal pravděpodobně nejdelší článek v historii mého blogu. Jako poslení věc bych chtěl napsat, to že si strašně vážim toho, co pro mě tady hostitelská rodina udělala, protože to je fakt nejlepší. A taky srandy, který jsme si užili! Tak a už zazvonil konec a pohádky z DC je konec. Ahooj, komentujte pište maily cokoliv. Hlavně se mějte pěkně!!!

Vojtech Klimenta